Historie automobilů Jawa

„Dobrou práci poznáte podle toho, jak je udělaná tam, kde není vidět“

Historie automobilů Jawa

Osmnáct let výroby automobilů Jawa se odehrálo v nejdramatičtějším období novodobé historie Československa, v němž Jawa obstála: překonala doznívání krize 30. let, dosáhla skvělých sportovních úspěchů, nastoupila do odboje v den okupace země a vedla jej až do osvobození. Jeho rozsahem zastínila všechny ostatní domácí automobilky. Zajistila tajný vývoj, výrobu a odzkoušení prototypů budoucího motocyklu i automobilu. Týkala se jí poválečná aféra s americkým „špionem“ a doplatila na komunistické pokusnictví, kdy se její vůz Jawa Minor, přejmenovaný na Aero Minor, nevyráběl ani v Jawě, ani v Aeru. A nakonec úspěch v závodě 24 hodin Le Mans 1949, který o dva roky později skončil čtyřletým vězením úspěšné posádky.
Mimořádná je obrazová dokumentace 400 fotografií a dobových dokumentů, z nichž většina je publikována poprvé. Vyšlo v listopadu 2014.

Tisícimílové Jawy 750 (1934)
Červencové číslo Jawa 1934 se závodu podrobně věnovalo a přiblížilo tovární zákulisí. „Zbrojovka Ing. F. Janeček přihlásila původně více vozů. Mimo vozy JAWA 700 měla v úmyslu poslati do závodu i vozy mnohem silnější. Ale počátky výroby automobilů nejsou tak snadné, chceme-li vytvořiti, počínaje hned prvním strojem, vůz dokonalý a spolehlivý... Pro nával práce a plnou zaměstnanost své továrny nemohla Zbrojovka Ing. F. Janeček připraviti a vyzkoušeti své vozy tak, aby je mohla poslati do tohoto závodu. Přesto však žádali jezdci Kaiser a Vitvar, aby jim továrna půjčila aspoň dva vozy, již sice hotové, ale nevyzkoušené na silnici. Důvěřovali tomuto vozu a sobě a ačkoliv věděli, že nemohou získati první místa, chtěli přece vyzkoušet, co dokáže ten nový náš vůz na tak dlouhé trati a v tak rychlém závodě. Bez pořádného zajetí vozu, bez nezbytně nutných zkoušek a bez přípravy, jaké takovýto závod vyžaduje, byly pro ně rychle dohotoveny první dva vozy se zvláštní aerodynamickou karoserií, kterou jste tolik obdivovali u startu i na trati. Nevíte ani, že to byla karoserie připravená pro silný vůz dvoulitrový, která teprve na poslední chvíli na přání Kaisra a Kronbergra byla dána na vůz JAWA 700. Kaiser a Kronberger na voze č. 4 startovali v kategorii vozů do 750 ccm s uzavřenou karoserií, Vitvar a Pánek v téže kategorii otevřených vozů. Jejich výkon byl krásný. Vitvar po krásné jízdě předstihl již za Brnem vedoucí vůz své kategorie a dojel do Bratislavy průměrnou rychlostí
84 km/hod. Uvážíme-li, že loňský nejlepší čas této kategorie
odpovídal rychlosti průměru 72,4 km/hod. a že absolutní největší
průměrná rychlost Ing. Muchy byla loni 83,76 km, je jistě
výkon Vitvarova vozu velmi krásný. Bohužel porucha, které
by bývalo možno snadno předejíti při možnosti řádného přezkoušení vozu, ale která v závodě znamená vyřazení, zakončila k lítosti Vitvara i všech jeho přátel tuto pěknou jízdu. Zbýval tedy jen Kaiser a Kronberger. S nedočkavostí jsme čekali zprávy o nich z každého úseku trati a s ohromnou radostí jsme je uvítali u cíle, když dojeli na tomto úplně novém voze jako druzí své kategorie.“
Při závodě se ukázalo, že dlouhá uzavřená karoserie je pro dvoudobý dvouválec i podvozek příliš těžká, konec konců byla stavěna pro dvoulitrový čtyřdobý čtyřválec. Však také dynamika vozu zůstala za očekáváním. Proto jela posádka na dojetí. Nicméně jawu nešetřila, cestou si připsala na vrub psa, který vběhl pod kola, vyhnout se prý už nedalo. Podle všeho řídil především Kaiser, o němž se Kronberger vyjádřil, že má božskou vytrvalost. Té a vycpanému psíkovi, kterého vezli jako talisman, vděčili za to, že vůz dovezli do cíle.
Janeček vždycky podporoval účast motocyklů Jawa na sportovních podnicích, a to i v zahraničí. Jednak měl motoristický sport rád, jednak moc dobře věděl, že dobré výsledky dělají dobré obchody. Proto přihlásil celkem 8 svých vozů. Při jejich prvním startu chtěl vynést vysokou kartu. MR č. 1 z 4. května 1934: Povídá se povídá, že v Praze byl návštěvou švýcarský konstruktér Jarai (sic!) (nemptudum maďarum), který již asi osm let bojuje o uplatnění aerodynamické karoserie (jenže nedovedl nikdy začíti od přijatelného kompromisu, nýbrž přinesl vždy tvary příliš nápadné). A myslím, že chtěl u nás udělat obchod.“ Paula Jaraye, odborníka na aerodynamiku, pozval Janeček, aby během několika dnů načrtl pro závod karosérii. Volbou tohoto odborníka potvrdil, že to s účastí na Mílích myslí vážně a na přípravě nehodlá šetřit. Jaray (1889–1974) byl Vídeňan maďarsko-židovského původu (proto ta jízlivá poznámka MR s maďarštinou), vystudoval pražskou německou techniku a od roku 1914 působil jako konstruktér vzducholodí u hraběte Zeppelina ve Friedrichshafenu. V roce 1917 zřídil první aerodynamický tunel, v roce 1923 postavil první automobil s aerodynamickou karoserií na šasi vozu Ley podle svých patentů. Ve 20. letech přesídlil do Švýcarska, kde se věnoval především aerodynamickým karoseriím osobních automobilů. Podle jeho patentů nebo přímo návrhů vznikly karoserie Tatry (typ 77), Adleru, Chrysleru, Dixi, Maybachu, Mercedesu i Auto–Unionu, v němž se při pokusu o rychlostní rekord zabil v lednu 1938 Bernd Rosemeyer. Jaray se stal evropským guru aerodynamiky. Byl-li pozván do Jawy, svědčí to o tom, že se Janečkové (spíše syn než otec) dobře orientovali v tehdy nejnovějších trendech automobilové konstrukce. Zatímco se Jaray potýkal se skicami navrhovaných tvarů, potýkali se v Týnci nad Sázavou s jeho osobním vozem (Mercedes?), s nímž cestou lehce havaroval.
Vznikly dvě karoserie – první byl otevřený roadster, který měl přední sériovou část s prodlouženou zádí a výraznou svislou stabilizační ploutví. Záď karoserie si údajně postavil Vitvar. Druhý vůz byl Jarayovo dílo – uzavřené dvousedadlové kupé řešené přísně aerodynamicky. Karosérie zohledňovala třírozměrné obtékání vzduchu, na spodní ponton s dlouhou splývavou zádí a rovněž svislou stabilizační ploutví navazovala kabina posádky, jež měla v půdorysu tvar kapky. Čelní sklo tvořily tři segmenty tvaru pláště komolého kuželu. Vůz vzbudil na startu závodu 1000 mil pozdvižení. A mohla to být senzace, kdyby se podařilo to, o čem mluvil Janeček v časopise Auto a co zmínil i článek v časopise Jawa, totiž připravit dvoulitrový čtyřdobý čtyřválec, na němž pracovali dva tehdy mladí konstruktéři Pokorný a Fišer. Na motoru se ale přidírala vačková hřídel, takže na jeho zabudování do vozu museli zapomenout. To Janečka jistě zatraceně mrzelo a oficiální tovární účast v závodě odvolal. Jak už víme, ani Vitvar ani Kaiser se s tím nechtěli smířit a senioršéfa přemluvili, aby je nechal připravit si vozy a startovat s nimi v roli soukromých jezdců. Nutno připomenout, že propozice rozlišovaly vozy s uzavřenou a otevřenou karoserií, proto se v Jawě rozhodli obsadit obě kategorie. Pořadatelé sice výslovně stanovili, že připuštěny budou jen vozy sériové, jež se běžně dodávají zákazníkům, avšak tím si hlavu příliš nelámali, natož pak výrobci – v tomto ohledu nebyla Jawa sama. Jediná restrikce, uplatněná bez výjimky, bylo vyloučení vozů s přeplňovanými motory.
Když se tedy ukázalo, že dvoulitrový čtyřválec se nepodaří dokončit, zapůjčila továrna Kaiserovi uzavřenou a Vitvarovi otevřenou karoserii, aby je posadili na sériové rámy (i když sériová výroba buď ještě nezačala, nebo se v nejlepším případě pomalu rozbíhala). Dcera Jaroslava Kaisera paní Jaroslava Bendelmayerová vzpomíná a podle rodinné tradice vypráví, jak to tatínek řešil. Nejprve finance: Kaiserova tchýně složila zálohu 10 000 Kč na ložnici pro mladé, měla být ve stylu Ludvíka XIV. Když ji šla doplatit a odvézt, se zlou se potázala. Zeť ložnici zrušil a zálohu vyzvedl, potřeboval přece dokončit Jawu pro 1000 mil. Stavěl ji se dvěma pomocníky ve své dílně na dvoře smíchovského domu na Hořejším nábřeží, v bloku, na jehož rohu dnes stojí hotel Mamaison. Antonín Vitvar kompletoval svůj vůz s největší pravděpodobností v Nové Pace, kde měl servis a prodejnu motocyklů Jawa.
Pro oba vozy připravila továrna standardní dvoudobé dvouválce o zvětšeném objemu 750 cm3. Můžeme se domnívat, že to byly motory pro zbývající přihlášené automobily Jawa, které z nám neznámých důvodů nakonec nestartovaly. Zbrojovka si ovšem pojistila reklamu na závodě jinak – povzbudila své značkové kluby po celé republice, aby jejich členové vykonávali po čas závodu kurýrní službu a byli pořadatelům k ruce, což také v klubech vyslyšeli a motocyklů Jawa bylo všude plno, tím pádem potom i v novinách a časopisech. Janeček rozuměl reklamě jako tehdy málokdo.
Přípravy dvou speciálů proběhly ve spěchu, na odzkoušení nebyl čas, dost možná, že se z dílny jelo rovnou na start, který se odbýval před budovou Autoklubu v sobotu, 10. června. Kaiserův vůz vzbudil velké pozdvižení, byl vskutku nezvyklých tvarů. MR hlásila, že vypadá „jako tatínkův klobouk nasazený na synovu hlavu.” Kaiser jej upravoval ještě během závodu. Největší problém činila těžká karoserie, respektive slabá listová pera, takže při propružení drhly pneumatiky o vnitřek blatníků!
Jaké byly šance jaw na dobré umístění, dnes už nezjistíme, ale skutečnost musela překvapit i největší optimisty. Otevřený vůz se startovním číslem 3 řídil Vitvar se spolujezdcem Pánkem. Do Bratislavy na obrátku dosáhl Vitvar průměrné rychlosti 84 km/h, což byl dokonce o zlomek lepší průměr, než jakého v předchozím roce dosáhl absolutní vítěz ing. Mucha na mohutném voze Praga Alfa. Přitom měla Jawa 750 výkon 20 kW/27 k a dosahovala největší rychlosti 110 km/h (podle jiných pramenů 130 km/h). Uvědomíme-li si, že závod probíhal na obyčejných silnicích a za provozu, musíme v duchu smeknout. K rodící se senzaci nedošlo, Vitvar odstoupil pro poruchu motoru, se zadřenou klikovou hřídelí se na silnici nedalo nic dělat. Čest značky zachránila druhá posádka se startovním číslem 4, Jaroslav Kaiser a František Kronberger, majitelé prodejního servisu Jawa. Dosáhli průměrné rychlosti 71,4 km/h. Bohatě dotované ceny přinesly posádce celkem 15 500 Kč – 3000 činila cena AKRČs za první místo v kategorii uzavřených vozů s motorem do 750 cm3, 2000 Kč opět od AKRČs za druhé místo ve třídě bez rozdílu typu karoserie, 5000 Kč činila cena Zbrojovky Ing. F. Janeček, 4000 Kč získali od firmy Kudrnáč Náchod za nejlepší výsledek posádky na pneumatikách Everit, 1000 Kč věnovala Elektrotechna za nejlepší posádku se svíčkami Sinterkorund a ještě 500 Kč od stejné firmy za vítězství ve třídě zavřených vozů s motorem do 750 cm3. Snad paní tchýně tu zrušenou ložnici Kaiserovi odpustila. Pro pořádek nutno připomenout, že kromě dvou zmíněných speciálů se přihlásilo ještě dalších šest soukromých posádek se sériovými vozy Jawa 700.

  • Jan Králík
  • Vydáno v roce 2014