Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar

„Dobrou práci poznáte podle toho, jak je udělaná tam, kde není vidět“

Peklo zvané Paříž - Alžír - Dakar

Zatímco se potloukám v Arlitu kolem kempu a fotografuji svůj krátkodobý domov, což je zakázáno, zatímco se trojice našich jezdců snaží zachránit svůj poškozený kamión a pak i sebe, odehrává se v neděli, 10. ledna, tragédie. Jeden z přímých svědků, jezdec z mitsubishi, ji popisuje takto:
Krátce po startu z Djada do Arlitu mě předjížděl daf s Theo Van de Rijtem za volantem. Jel jsem rychlostí asi 150 km/h, kamión mohl být o 20 km/h rychlejší. Na rovném úseku byly napříč ve směru jízdy tři mímé terénní vlny. Na první daf nadskočil, na druhé nadletěl a na třetí se vznesl. Dopadl na pravé přední kolo, okamžitě se několikrát převrátil, kabina se zdemolovala, odletěla střecha, zohýbaly se trubky ochranného rámu. Z vozu je katapultován spolujezdec Kees Van Loevezijn, upoután v popruzích do sedačky zůstává mrtev ležet na písku čtyřicet metrů od trosek turbotwinu. První a druhý jezdec jsou zaklíněni v troskách vozu na sedačkách vedle sebe. Dafy jsou totiž jediné kamiony,
v nichž navigátor nesedí uprostřed, ale zcela vpravo a s jezdcem se domlouvá interkomunikací, zabudovanou v přílbách.

  • Jan Králík
  • Vydáno v roce 1989 nakladatelstvím SNTL
  • 146 stran
  • ISBN: 80-03-00048-3