Utajené projekty Škoda

„Dobrou práci poznáte podle toho, jak je udělaná tam, kde není vidět“

Utajené projekty Škoda

Strhující příběh konstruktéra Oldřicha Meduny

Pro práci na RSO jsme dostali k dispozici jednu stranu Porscheho velké kanceláře. Za konstrukci tahače jsem nesl odpovědnost a podléhal jsem přímo Porschemu, který se choval jako opravdový gentleman. Jednoho dne, když jsme šli z hotelu do práce, vrhli se na nás před továrnou nějací pravověrní Němci. A že prý jakou řeči to mluvíme? Česky? To bychom prý mohli mluvit zrovna polsky, obořili se na nás, protože pro zuřivě nacionalisty byli Slované podřadni lidé, mezi nimiž Poláci stáli na nejnižším stupínku. Ani my jsme jim nešli pod nos, měli vůči nám hlasité připomínky. To mě namíchlo. Jestli se jim tu nelíbíme, ať jen řeknou, večer budeme v Praze. V kanceláři jsme to ještě probírali, dost nás tím otrávili. Za chvili volal Porsche, omlouval se za to, co se stalo. V poledne že nechá nastoupit celou fabriku a já ukážu, kdo z jeho lidí to byl. Mávl jsem rukou, poděkoval mu, že nám jeho postoj stačí.

Porschemu to ale nestačilo, svolal na dvůr všechny své lidi s výjimkou cizinců a pronesl krátkou řeč, že v továrně nepracují jen Němci a že si on, Porsche, výslovně přeje, aby s nimi jeho lidé jednali stejně, jako jednají sami mezi sebou. Dozvěděli jsme se to později od Herr Hruschky, Němce z Vídně.
Na RSO jsme tvrdě pracovali. Občas za námi přišel Porsche, ale moc naše výkresy nekontroloval. O ůkolu jsme debatovali jen zpočátku. Představoval si, že by pod kapotou měl být vzduchem chlazený zážehový šestiválec, přesvědčil jsem ho ale, že s ohledem na váhu i spotřebu bude stačit čtyřválec. Celková hmotnost dosáhla devíti tun, vozidlo mělo na ruské frontě tahat devítitunové kanony. Motor se spouštěl vzduchem chlazeným dvouválcem – polovinou motoru KdF, který obsluha startovala roztáčecí klikou.
Když se zahřál, propojil se přes hydraulickou spojku s mohutným čtyřválcem. Zpočátku se pomalu protáčel, pak se rozběhl na vyšší obrátky. Porsche trval na mohutných kolech se snímacími ostruhami, které měly zaručit, že tahač i po zaboření v bahnitém terénu bude dál pokračovat v jízdě. Ukázalo se, že to byla správná představa. Tažený kanon na dvounápravovém podvozku zapadl do brázd po nápravy, ale smýkal se vpřed po plechových ližinách. Za soupravou zůstaly v terénu dvě hluboké rýhy, mezi nimiž se táhl uhlazený pruh půdy.

  • Jan Králík
  • Vydáno v roce 2007 nakladatelstvím Grada Publishing
  • 115 stran
  • ISBN: 978-80-247-2416-6